Stručné dějiny dobývání Tibetu je otevřený projekt zaměřený na historické cesty západních objevitelů do Střední Asie, zejména do Tibetu. Cílem není poskytnout vyčerpávající informace (podrobnější informace o jednotlivcích lze najít např. na Wikipedii), ale uvést často oddělená historická fakta do souvislostí, poskytnout základní osnovu pro případné další bádání v této oblasti. Nezasvěceným snad může tento přehled posloužit k snazší orientaci v příslušné literatuře, podat základní představu o chronologických souvislostech a v neposlední řadě se může pokusit eliminovat nepřesné a nejednotné přepisy tibetských, mongolských, čínských, popř. jiných cizojazyčných slov a názvů. Máte-li zájem, můžete se do projektu zapojit.
Na několika místech se zde zmiňují i místa ležící mimo Tibet, popř. osoby, které Tibet nikdy nenavštívily. Jde o případy, které s touto problematikou nějakým způsobem souvisejí a ve kterých přesné „zaškatulkování“ není možné nebo je ke škodě věci. V neposlední řadě stojí za zmínku, že náš úhel pohledu (myšlena pozice českého čtenáře), je svým způsobem výhodný, protože je nám nyní dostupná jak západní literatura, tak i prameny z bývalého Sovětského svazu, které jsou v některých případech v anglofonní oblasti málo známé. Vždyť ani slavný (a nesmírně sečtělý) Hedin nevěděl zhola nic o Cybikovovi, který došel do Lhasy přibližně ve stejné době, kdy on o to léta marně usiloval. Jednotlivé výpravy jsou svým způsobem nesrovnatelné, svoji roli zde sehrál čas i účel cesty. Stovky let přitahovala tato nepřístupná, v Evropě téměř neznámá země, misionáře, vojáky, obchodníky, vědce i dobrodruhy. Stejně zajímavé jsou i osudy lidí, kteří se do Tibetu dostali nedobrovolně, jako uprchlíci nebo trosečníci. Nebylo jich mnoho a pokud tato místa navštívili v průběhu staletí další Evropané, pak o svých cestách nezanechali žádné zprávy.
První zprávy o Střední Asii souvisejí s nájezdy Mongolů do Evropy, a přinesli je vyslanci papeže, kteří se vrátili z návštěvy u dvora mongolských chánů (cca 1240). Jak vyplývá z jejich zpráv, nebyli jedinými křesťany a Evropany u mongolského dvora. Byli však první, kdo o své cestě podal zprávu. Také skutečnost, že v srdci mongolské říše bylo nestoriánské křesťanství běžným jevem, svědčí o tom, že země Střední Asie měly kontakty se západním světem už mnohem dříve. Archeologické objevy v Chara-Choto (Kozlov) dokazují obchodní kontakty s kulturou starověkého Řecka.
Tibeťané zpočátku nijak nebránili příchozím ze západu v cestě do vnitrozemí ani do samotné Lhasy. Přirozená nepřístupnost země byla spolehlivou ochranou až do 19. století, kdy koloniální tlak Británie a Ruska způsobil, že Tibet se stal pro západní svět "zakázanou" zemí. Po celou druhou polovinu 19. století byl cizincům neprodyšně uzavřen a každý pokus o proniknutí na jeho území byl zároveň hrou o život (proto byla např. přesná zeměpisná poloha hlavního města Lhasy zjištěna až tajným měřením indických geodetů v britských službách koncem 19. století). K postupnému obratu došlo až na začátku 20. století a pro tibetskou civilizaci to mělo neblahé důsledky. Proroctví o posledním dalajlámovi se nadevší pochybnost právě naplňuje.