Harrer, Heinrich

Rakouský horolezec a reprezentant v lyžování, akademický mistr světa v r. 1937. Pochází ze Štýrského Hradce. Byl členem horolezeckého týmu, který v r. 1938 jako vůbec první zdolal severní stěnu Eigeru, jeden z nejobtížnějších horolezeckých výstupů na světě. To mu umožnilo zúčastnit se německé expedice Nanga Parbat 1939, která měla provést průzkum nových cest na tento - v té době dosud nepokořený, ale už neblaze proslulý - vrchol. Začátek II. světové války zastihl expedici na zpáteční cestě v Indii (v té době britské), a přestože Velká Británie ještě nebyla s Německem ve válečném stavu, byli všichni její členové zadrženi a internováni v zajateckých táborech. Během války několikrát neúspěšně pokusil o útěk, ale teprve na jaře 1944 se mu to společně s několika dalšími zajatci podařilo. Z tábora u města Dehra Dun na úpatí Himálaje zamířil do Tibetu, který měl v té době statut neutrálního státu. Zde se však nesetkal s očekávaným pochopením, a tak jen díky neobyčejnému úsilí a vytrvalosti dokázal společně s P. Aufschneiterem dojít až do Lhasy. Teprve zde se dočkal zadostiučinění a časem se stal dokonce osobním přítelem a učitelem 14. dalajlámy. Jeho pobyt ukončila až čínská invaze v roce 1950, před kterou uprchl zpět do staré vlasti, kde se stal uznávaným odborníkem a znalcem Tibetu a tibetské kultury.

Související výpravy: Dílo: